Třebaže již před rokem, kdy jsme se chystali psát letopočet s dvojkou na začátku, panovaly dohady, kdy vlastně začne 21. století, vědecké hypotézy potvrzují, že oním historickým předělem bude noc z 31. prosince 2000 na 1. ledna 2001. Úderem půlnoci uděláme tečku za uplynulou stovkou let lidské společnosti a začneme počítat první minuty, hodiny a dny nového století. I ono určitě lidstvu přinese řadu nečekaných či dlouho očekávaných vědeckých objevů, mezilidských konfliktů i nových přátelství. Přejme si, aby bylo především stoletím míru a štěstí.
Přelom nového století v našich zeměpisných šířkách neomylně odměří atomové hodiny. Hlavní atomové hodiny se slaďují přes Mezinárodní kancelář pro čas se sídlem v Paříži (International Time Bureau). Odkud bude vyslán přesný signál pro odpočet letopočtu 2001.
Atomové hodiny měří čas podle kmitání atomu - u nejčastěji používaných ceziových hodin je to více než 9 miliard kmitů za sekundu. První atomové hodiny z roku 1947 pracovaly na bázi čpavku, ty nejmodernější nyní pracují na bázi vodíku (s přesnostína jednu sekundu za tisíc let). Atomové hodiny se používají při kontrole jiných hodin a pro vědecké účely ve hvězdárnách, v laboratořích, ve vysokorychlostních letadlech pro sladění s navigačními signály na rádiové frekvenci.
Možná je právě teď i správná chvíle na to, připomenout si, jak složitě se naši předci dopracovávali k tomu, aby vůbec mohli čas měřit.  První časomíru stanovili podle slunce - ostatně dodnes používáme časové označení "za svítání", "v poledne", "k večeru". Spolehlivější měření odvozovali od stínu, který ve slunečním světle vrhaly nejrůznější předměty a první sluneční hodiny byly prakticky na světě. Měly však tu nevýhodu, že nefungovaly, když bylo pod mrakem a za tmy. A tak se myslitelé dávných časů uchýlili k časomíře vodní - měřili dobu, po kterou vytéká tekutina otvorem z nádob. Podle vyznačených rysek věděli, kolik času uplynulo. Na obdobném principu později vznikly hodiny přesýpací, které dodnes v leckteré domácnosti užíváme například při vaření vajec. Čas se ve starověku odměřoval i na množství propáleného oleje v lampách či vyhořelého vosku svíček. Teprve křižácké výpravy přinesly do Evropy mj. časoměrnou revoluci v podobě hodin poháněných závažím. Jejich princip byl však velmi primitivní.
 První hodiny na pohon ocelového pérka prý kolem roku 1500 sestrojil norimberský hodinářský mistr Petr Henlein. V té době ale ještě nebyl čas člověku tak velkým pánem, a proto se první Henleinovy hodinky spokojily jen s jednou ručičkou. Minutová ručička se objevila teprve o dvě století později a vteřinová dokonce až ve druhé polovině osmnáctého století. Teprve poté se vývoj hodin a hodinek nebývale zrychlil a jejich chod zpřesnil.
Základní jednotkou času je sekunda = vteřina. Je to doba trvání 9 192 631 770 period záření, které přísluší přechodu mezi dvěma hladinami základního stavu atomu Cesia 133.
Násobky a vedlejší jednotky sekundy:
 |
|
| 1 ns (nanosekunda) |
= 0,000 000 001 s |
| 1 µs (mikrosekunda) |
= 0,000 001 s |
| 1 ms (milisekunda) |
= 0,001 s |
| 1 ks (kilosekunda) |
= 1000 s |
| 1 minuta |
= 60 s |
| 1 hodina |
= 3600 s |
| 1 den |
= 86 400 s |
|
