K účasti v Týdnu evropské kultury pozval Harmonika Duo Pospíšil velvyslanecký rada v Jemenu Václav Žilka, protože si ho oblíbil v televizních pořadech, které v zemi svého současného působení může sledovat díky internetu. Bylo to ale s určitou obměnou. Asi víte, že druhou část originálního dua tvoří manželka Renáta, křehká blondýnka. "Usoudili jsme, že pobyt v zemi, kde svérázná pravidla vztahu k ženám diktuje islám, kde není dostatečná hygiena a hrozí teroristické útoky, by byl pro ni příliš nebezpečný. Její roli v naší muzikantské formaci proto zastoupil můj dlouholetý přítel a známý chodský šoumen Pepa Kupilík, kterému se po chalupě říká Dvorák," vysvětluje první Josef. I pro dva chlapy to nebyl pobyt jednoduchý, bez ochranky se neobešli.

Rozhodně však své cesty do nejchudší a nám nejméně známé z arabských zemí nelitují. Zahráli a zazpívali českou klasiku a folklorně laděný repertoár sestavený z lidových písniček z Chodska a z Plzeňska. Pochopitelně jim také zbyl čas na silné cestovatelské zážitky. "Měli jsme dva koncerty. Jeden byl pro velvyslance a jeho suitu. Pozváni byli také lékaři, inženýři a další osobnosti z Jemenu, kteří studovali v České republice a mají naši zemi rádi. Druhý večer byl vyhrazený pro diplomatický sbor, evropské poslance, kteří v těch dnech přijeli do hlavního města Sana´a řešit otázku terorismu. (Na střeše rezidence českého velvyslance v době koncertu stáli odstřelovači hlídající naši bezpečnost.) Rovněž této akce se mimo jiné zúčastnili jemenští lékaři s diplomem Univerzity Karlovy, kteří stále na svůj pobyt u nás vzpomínají. Manželka jednoho z nich, Nabíla Saleha, přišla zahalená v hidžábu, ale za svobodna se jmenovala Eva Štruncová a pochází z Plzně. Bylo to moc milé setkání. Mají tři děti a v Jemenu oba působí ve vlastní zubní ordinaci."

"Spát můžeme doma," řekli si oba čeští muzikanti. Ostatně ani kdyby chtěli, tak by toho moc nenaspali, protože už ve tři ráno je budil kvílivý hlas muezína svolávající věřící do mešit k prvním modlitbám. Využili (samoz řejmě rovněž v doprovodu bodyguardů) každou volnou chvíli k prozkoumání alespoň části této země, které se pro vysokou nadmořskou výšku říká Střecha Arábie. V první řadě probádali místo, kde většinu pobytu žili – pohádkové, na světě nejvýše položené hlavní město Sana´a (2 200 m nad mořem). Mluví se o něm také jako o "perníkovém městě", protože je tu zachovaná medina s nádhernou architekturou vysokých věžových domů zdobených bílými ornamenty fasád a okny z alabastru. Na rozlehlém súku, tržišti s křivolakými uličkami, ještě žijí stará řemesla. "Jsou tam nesčetná tržiště, kde v nenapodobitelné atmosféře prodávají všechno možné od subtropického ovoce a zeleniny, kávy, množství druhů luštěnin, oříšků, koření, přes zlato, stříbro, vonná kadidla, jemenské dýky džambíje, vodní dýmky, suvenýry, ale také například oslíky a krásné šaty jako pro orientální princezny," popisuje Josef Pospíšil. Však ty šaty přivezl oběma Renátám, velké i té pětileté. Na tržištích se rovněž prodává kát, čerstvé zelené listy rostliny, která lehce dráždí smysly a dá se považovat za jemenské národní narkotikum. "Kát není možné sušit ani jinak uchovávat, takže musí být prodávaný a používaný hned den po sklizni. Evropanovi jeho chuť nic neříká. Bohužel dnes se pěstuje na úkor kávovníku, dříve nejvýnosnějšího vývozního artiklu. Je to horší o tu skutečnost, že rostliny podobné hruškám spotřebují velké množství vody a s jejím nedostatkem přitom Jemenci nejvíc zápasí."

Velkým zážitkem byl samozřejmě výlet (v obrněném autě s diplomatickým označením) do vádí Dzahr, kde na skalách stojí monumentální palác někdejšího vládce, imáma. Bez pomoci českého velvyslanectví by se výlet uskutečnit nemohl, protože palác stojí ve velice nebezpečné oblasti, blízko rodiště největšího teroristy světa Bin Ládina. "Pro mě to byl jeden ze sedmi divů světa. Kromě pohádkové architektury mne také zaujalo, jak mají vybetonované střechy a kanálkem svádí vodu do 260 m hluboké podzemní studny, kterou otroci vytesali do tvrdé skály. Díky lapačům se v době monzunových dešťů naplní vodou. Mají tam také velice důmyslné spižírny, postavené tak, že i když je venku více než 40°C, uvnitř po celý rok zůstává konstantní teplota 12 – 13°C. Člověk musí obdivovat ty, kteří před staletími vymysleli způsob, jak toho docílit."

Dva čeští muzikanti se také v doprovodu svých bodyguardů vydali přes poušť a džungli do významného přístavního města Al Hodeyda. "Splnil jsem si tak svůj klukovský sen, protože jsem se vykoupal na samém jihu Arábie v Rudém moři. Měli jsme tam veliké štěstí v podobě místního mladého muže, se kterým se znal náš doprovod. Ten nás provedl neuvěřitelně bohatým rybím trhem a zavedl nás do jídelen na pobřeží, kde nám ryby připravili. Udělal, co nám na očích viděl. Obstaral mi také žraločí zuby, které jsem přivezl jako suvenýr svému synu Pepíčkovi."

A protože má Josef Pospíšil kladný vztah ke gastronomii (a také aby mohl podrobně informovat svou manželku, výbornou kuchařku), velice ho zajímalo, jak se v Jemenu stravují.

"Jídelníček byl v restauracích do určité míry jednotvárný. Předložili nám grilované kuře nebo rybu, v míse dušenou zeleninu a v miskách další nejrůznější ingredience. Pozoroval jsem přípravu jedné omáčky. Bílý sýr, pravděpodobně kozí či ovčí, rozemleli, do toho namleli mašinkou čerstvou zeleninovou papriku a jedno dvě rajčata, někdy i okurku a smíchali. Jako přílohu pokaždé přinesli až 80 cm velkou placku z mouky a vody (v Čechách ji dostaneme koupit v menším provedení jako arabský, libanonský nebo pita chléb). Z placky se trhají kousky, stočí se do kornoutku a jídlo se jím – zásadně pravou rukou – nabírá. I v luxusním hotelu, ve kterém jsme bydleli, příbor neexistuje."

Obdobně se dva Josefové (Pospíšil a Kupilík) stravovali i u moře, jen s tím rozdílem, že jídelníček zpestřili výborné ryby, krabi a krevety a místo keramických misek číšníci postavili na stůl misky plechové. "V Al Hodeydě před jídlem pokryli stůl jakousi plastovou fólií, na kterou jídlo naskládali. A když jsme dojedli, zbytky do "ubrusu" shrnuli a vynesli ven, kde už čekali žebráci. Bída je tam strašlivá."

Josef Pospíšil přivezl z Jemenu spoustu dojmů a atraktivních reportážních fotografií. Jsou na nich přírodní a architektonické krásy i lidé, kteří jsou vzdor těžkému životu přátelští a srdeční. Má v plánu je využít v připravované knize. Nebojte se, na přípravu dalších televizních putování Za vesnickými muzikanty a setkání s harmonikou se svými příznivci si čas se svou ženou Renátou vždycky najdou!